o_nas

O nás - About us

V současnosti naši rodinnou smečku kromě mě, manžela a synů Nikoláska a Matiáska tvoří i 6 samojedů - Angie (sluníčko naše na nás kouká z Psího ráje), Beauty, Kiki, Esterka, Merci, Xaver a Canny.

S chovem samojedů jsme začali v roce 1999. Tehdy jsme se s manželem rozhodli, že si k našemu novému domku pořídíme pejska, přesněji fenku, pro lepší ovladatelnost a mazlivější povahu.

Mezinárodně chráněnou chovatelskou stanici jsme založili v roce 2001, kdy jsme se rozhodli Angie uchovnit. Naše stanice nese název VIDNAVSKÁ ZÁŘE, a to podle vesničky Vidnava, ve které žijeme, a podle Angie, na jejíž tváři stále září úsměv. Dnes do naší rodinné smečky kromě mě, patří manžel Laďa, syn Nikolásek a šest samojedích medvídků.

Pečlivě jsme vybírali psí plemeno, třídili jsme podle povahy, vzhledu, barvy, i vzrůstu. Nakonec jsme se rozhodli pro samojeda. Ale ještě nebylo nic jisté. Začali jsme shánět veškeré dostupné informace o tomto plemeni. Strohý popis samojeda jsme našli pouze v Atlasech psů. Dnes to mají začínající chovatelé mnohem jednodušší a to díky vynikající knížce o samojedech (Yoshi a my), kterou dle vlastních zkušeností napsala ing. Janka Fulierová, poradkyně chovu samojedů na Slovensku. Objednat si ji můžete přímo u nás, na těchto kontaktech.

Nezbývalo nám nic jiného, než obtelefonovávat chovatele a majitele samojedů a vyptávat se. Dnes můžeme s jistotou tvrdit, že jsme měli obrovské štěstí, když jsme natrefili na manžele Motlovy, jejichž samojedka Aida Sněžná paseka právě čekala přírůstky. Paní Motlová nám vylíčila povahu své samojedky tak procítěně, že jsme si zanedlouho jeli vybrat naši Angie. Přivezli jsme si ji před Vánocemi, a tím bylo definitivně rozhodnuto o smyslu našeho života, kterým bude usměvavý, veselý a vždy přátelský samojed.

ANGIE je typická představitelka plemene s velmi hrdým postojem. Je energická, temperamentní a samostatná s vyrovnanou povahou. V naší smečce převzala roli ochraňovatelky a "hlídačky". Vše má pod kontrolou. Ví přesně, za kterým plotem se schovávají kočičky, kde jsou pipinky, pod kterým stromkem jsou myšičky, a ze které strany se k nám blíží vetřelec. Při vítání návštěv se s radostí ujala funkce : Prohledat kapsy a tašky, co když je tam něco na zub. Toto doplnila o tzv. motání se pod nohama , aby měl dotyčný maximálně znemožněný pohyb kupředu, a ona mohla v klidu prohledávat.

V prosinci 2001 jsme si k Angie pořídili člověčího chlapečka Nikoláska. A jako správně potřeštěné pejskaře nás hned napadlo, že Angie je určitě smutno, jelikož náš veškerý volný čas už nepatřil jen jí, a tak k nám přišel ještě samojedí chlapeček Xaver.

XAVER je ... prostě Pipinek. Jeho smyslem života je - nebýt sám - . Od malinka je zvyklý na jakoukoliv společnost. Lidskou nebo psí. Vyrůstal vedle Angie a Nikoláska, za kterými by šel i na kraj světa. Miluje všechny lidi. Rád se předvádí na výstavách, vrtí ocasem na posuzovatele (asi se je snaží ovlivnit) i na okolní hafany. Zbožňuje laskání, hlazení, mazlení, povídání. O samojedech se říká, že jsou úplatní. Xaver je naprostý opak. Vždy si přiběhne pro pohlazení, vždycky nás přivítá u dveří, když jdeme ven, a u branky, když jdeme domů. Vůbec mu nezáleží na tom, co máme v kapse. Prostě chce být s námi jen tak, zadarmo. Touto svou láskou k lidem se jeho hlídací schopnosti snižují na bod mrazu. Je pravda, že občas zaštěká, ale většinou tuto funkci přenechává Angie. Ovšem pokud si chce vynutit pohlazení, dokáže štěkat nepřetržitě, dokud si jej někdo nevšimne. Tato jeho vlastnost náramně vyhovuje Angie při prohledávání kapes. Xaver svým štěkáním, poskakováním a oblizováním dokonale odzbrojí horní polovinu člověka a Angie v klidu plní svou funkci - prohledat spodní polovinu i s taškami.

Počítejte s tím, že pokud k nám přijedete na návštěvu, vyřítí se na Vás obrovská dvojitá bílá koule, která ví, co má dělat a má to naprosto přesně rozdělené, takže bez naší pomoci nemáte šanci, dostat se od branky ke dveřím, což jsou asi 4 metry.

Nyní už můžeme hovořit o kouli z pěti koulí, jelikož jsme bohatší o samojedí holčičky z našeho vrhu Beauty a Ester, a posledním přírůstkem je další samojedí holčička Merci a chlapeček Canny. Stručně psáno, Beauty se s nikým nemazlí, a aby ji návštěva náhodou nepřehlédla, skáče jim rovnou až na hlavu. Přes Esterku se daleko nedostane, protože ta vám lehne k nohám, snaží se procpat co nejblíže a čeká až Beautynka sleze z vaší hlavy, aby na vás mohla skočit ona. Merci to zkouší ze zadu a snaží se Vám vyskočit na záda. A abychom nezapomněli na Xavina, ten poskakuje, vyskakuje a běhá kolem vás a štěká, mručí, bručí, prostě všemožně se snaží také upoutat vaši pozornost. Zatím jako kliďas se projevuje Canny - medvídek - stoupne si doprostřed cesty a kouká, proč ti ostatní tak vyvádějí.

V roce 2002 jsme mohli přivítat naše první štěňátka, vrh "A". V roce 2004 Angie přivedla na svět svá druhá štěňátka, vrh "B". Z tohoto vrhu jsme se rozhodli nechat si holčičku, a tak se nám samojedí smečka rozrostla o šmudlinku Beauty. V roce 2005 se nám narodila třetí štěňátka, vrh "C" a v roce 2006 to byl vrh "D". V dubnu tohoto roku jsme importovali dospělou fenku z Anglie, kterou jsme po dohodě s její chovatelkou nakryli naším Xavinem. A v roce 2006 jsme se radovali z dalších štěňátek, vrh "E") a u nás zůstala holčička Esterka. A jelikož Angie byla ve výborné fyzické i psychické kondici, po důkladné konzultaci s veterináři nám Angie porodila v roce 2007 svá poslední štěňátka, vrh "F". Všechna její štěňátka jsou zdravá a povahově velmi vyrovnaná. Esterka dospěla v krásnou vyrovnanou mladou dámu, a nastal čas, aby se i ona ujala svých mateřských povinnosti, a v roce 2008 jsme se radovali z jejich štěňátek, vrh "G". V roce 2009 nás Esterka opět obšťastnila krásnými štěňátky, vrh "H".

O BEAUTY by se daly napsat romány, a to v době, kdy jsou tyto řádky psány, jí je necelý rok. Abychom trochu oživili krev samojedů v Čechách, naplánovali jsme si krytí v Dánsku s tím, že si necháme fenečku. Narodily se nám hned čtyři, takže bylo z čeho vybírat. Samozřejmě jsme si chtěli nechat tu nej... Když se díváme zpátky, je nám jasné, že se rozhodla u nás zůstat už v bříšku Angie, a to bez ohledu na to, jestli si ji vybereme nebo ne. Narodila se jako poslední, sama bez pomoci, byla největší. Strašně ráda se mazlila, což jí vydrželo dodnes, a nejlépe se cítila v lidských dlaních. Neustále se dožadovala hlazení a mazlení.

Ve 4. týdnu ji ostatní sourozenci začali váhově předbíhat a postupně se z Beauty stalo nejmenší štěňátko. Tím bylo rozhodnuto, že si jí nemůžeme nechat, jelikož jsme chtěli fenečku velkou a mohutnou. Jenže naše Beauty byla jiného názoru. Pokud se někdo z nás objevil na zahradě, jako první byla u něj a vyskakovala, abychom ji ihned pohladili. Začínala nám přirůstat k srdci, což jsme se ve skutečnosti snažili popřít. V 10. týdnech, kdy si přijeli vybrat noví páníčci fenečku, jsme jim dokonce Beauty podstrkovali (abychom se té malinké fenečky zbavili), jenže ona jako by to tušila, lehla si pod stůl a ani se nehnula, dělala mrtvého brouka. Po celou dobu návštěvy nevystrčila ani čumáček. Nakonec jsme si nechali ji a ještě jednu velkou fenku. Ať jsme si říkali "chceme VELKOU, chceme VELKOU ...", jak jsme si říkali, Beauty vyhrála a nyní se nám mstí zato, že jsme o ní pochybovali. Za svůj první rok života nám stihla kompletně přehrabat zahradu, už jsme si nechali dovézt vlečku hlíny na ty její díry. Měla období, kdy se naučila podlézat plot (samozřejmě Angie s Xavíkem to rychle pochytili od ní) a ohromnou zábavou pro ní byla kuřata u sousedů. Na jeden zátah jich stihla zlikvidovat hned 20. Jelikož si potom už nebylo s čím hrát, přešla na slepice, nepřežili 3.

Beauty miluje vodu. Je schopna si vlézt do kbelíku s vodou na pití a rochnit se v něm tak dlouho, až ho celý vyčvachtá, takže neustále musíme dolévat čistou. Za jedno léto Nikoláskovi zlikvidovala 2 nafukovací bazény. Na koupi třetího jsme už neměli odvahu. Největší zálibou je zavlažovací hadice se stříkající vodou. Pramen vody honí tak dlouho dokud není promočená až na kůži. Angie i Xaver se před vodou raději schovávají, a plavat v rybníku je člověk donutí jen vhozeným piškotem. Beauty když poprvé uviděla řeku, neváhala a skočila do splavu, a v pohodě přeplavala na druhou stranu. My jsme samozřejmě trnuli hrůzou, jestli ji ještě někdy uvidíme. Dokonce při prvním koupání ve vaně, před výstavou, si klidně lehla do vany na záda, převalovala se a nechala se drhnout šamponem. Také miluje když prší. Zatímco Angie s Xavíkem jsou schovaní, ona chodí po dešti a vymýšlí lumpačiny. Minule přišla na to, že z rýny teče voda na zem. Vyhrabala si tam velkou díru, do které jí natekla voda a ona se v tom potom vyvalovala jako slon v bahně. Když jsme ji uviděli s tím krunýřem z bahna, došla nám slova. To přece nemůže být čistotný bílý usměvavý medvídek samojed.

Asi je zbytečné psát o desítkách rozkousaných hraček Nikoláska, o okousaných a polámaných stromcích a keřích. Dokonce nám i naši první úrodu jablek posbírala a zbaštila. Jenže člověk ji nemůže ani potrestat, jelikož je strašně přítulná, milá, mazlivá. Dokáže hlavou odstrčit Angie i Xavera a protlačit se pro pohlazení. Anebo je tak vypečená...? Jedno se jí musí nechat, máme výčitky svědomí, že jsme ji jako štěňátko chtěli dát pryč, takže jí denně říkáme " Bjutyško, ty jsi naše sluníčko, hned po narození jsme věděli, že si tě necháme, my tě máme rádi." Nevíme, jestli nám věří nebo ne, ale je pravda, že si v našich srdcích dokázala vybojovat docela slušné postavení, a jsme moc rádi, že jsme si nechali právě ji, anebo přesněji, že si nás právě ona vybrala.

V dubnu 2006 jsme se konečně dočkali prvního importu do naší chovatelské stanice. Stala se jím tříletá fenka z Anglie Kiki. Kiki se velmi rychle přizpůsobila našemu životu a naší smečce. Dá se říct, že Xaver se má jako v bavlnce, už o něj pečují tři samojedí krasavice. Kiki je mazel nad mazlíky. Jestli je Beauty mazlivá, tak v porovnání s Kiki je to jen zlomek. Kiki si hlazení a laskání opravdu vychutnává s plnými doušky, má ráda návštěvy, protože si je většinou omotá kolem prstu, tedy kolem tlapky, a pak je už nepustí.

Ještě téhož roku u nás z vrhu Kikinky zůstala fenka ESTER. Je to náš vrtiocásek. Nejraději má šimrání na bříšku, takže vždycky přiběhne, vyvalí se na záda, vystrčí bříško a ... pěkně mě šimrejte! Časem jsme k vrtiocáskovi museli přidat oslovení slůňátko. Esterka je totiž z našich holek největší, takže slůňátko se k ní pěkně hodí. Estinka je velmi klidná, čistotná (ne jako Beauty), trpělivá, na pohlazení čeká pěkně ve frontě, neštěká, nepředbíhá. Jen když jí už dojde trpělivost, pohlazení stále nikde, pěkně vysoko čváchne svou slůněcí tlapou. Teď jen záleží na tom, kam vás zasáhne. těžko si vybrat, co je lepší, jestli špinavé oblečení, ve kterém zrovna chcete jít na poštu, anebo drápky otlačené ve vašem obličeji. Ale Esterka je naprosto spokojená a krásně se usmívá, konečně je vaše pozornost obrácena k ní. Je velmi mazlivá, po mamince Kikince.

Vlastnost "hrabání" Esterka pojala tak, že nehrabe žádné jámy, výkopy či tunely, jenže to by zase nebyl samojed, takže hrabe pouze "dírky" maximálně do hloubky 30 cm, ale často, velmi často a všude. Náš "anglický" trávník už vypadá jako dráha pro sjezd na boulích po rovině. A opět! To by nebyl samojed, aby nebyl výjimečný - naše Esterka hlídá. Jakmile se setmí, chodí po zahradě a bafá. Kdekoliv se něco šustne, Esterka nám to okamžitě ohlásí. O našich hafuších se jsme se vždycky vyjadřovali slovy, že by je zloděj odnesl i s boudou, nebo že jsme kotec postavili proto, aby nám nikdo neukradl v noci psy. Avšak co máme Esterku, je vše jinak. Je tak náruživý hlídač, že bafá i v noci v kotci, což mimochodem nesmějí kvůli sousedům. Ostatní hafani pěkně chrní, jen Estinka sedí a jakmile se někde něco šustne, bafne. Když chodíme v noci domů z práce, musíme se plížit do vlastního domu, aby nás náhodou Estinka neslyšela, nezačala bafat a nerozštěkala i ostatní do té doby spící psy, naše, a s nimi i polovinu psů ve vesnici. No občas se nám stane, že nás Estinka přistihne při činu, ona totiž každého, kdo jde ve tmě kolem našeho domu, považuje za vetřelce, ... a to je pak panečku koncert! Na svůj štěněčí věk a na samojeda je Esterka hodně klidná, možná je to způsobeno tím, že neustále přežvykuje. Nevím, jestli jsou sloni nebo samojedi přežvýkavci, ale Esterka nepřežvykuje, jen když spí. Žvýká cokoliv a kdekoli, ať už jsou to okusovací kosti, klacky, kamínky, hračky, koberce z kotců, rohožky přede dveřmi, a přitom se u toho tváří naprosto klidně a normálně. Když naše psy pustíme domů, všichni si pěkně lehnou a usnou, jen Esterka si lehne a žužlá. Pokud ji zapomeneme dát kost, tak žužlá a olizuje stěnu, nebo botník (samozřejmě boty z předsíně jsou schované), plastové obložení, koberec nebo podložku, na které leží, prostě cokoliv. Jednou jsme jí dali vařechu, aby jsme ji zabavili, vydržela 5 minut. Venku Esterka samozřejmě žužlá celodenně, což by se ještě dalo považovat za normální, pokud je tato činnost prováděna v leže, jenže Esterka žužlá i když s Nikoláskem a s ostatními psy hrajeme fotbal, když cvičíme výstavní postoj, Esterka žužlá kamínek, když sedí a hlídá, Esterka žužlá dřívko, při pobíhání po zahradě Esterka opět žužlá. Prostě neustále přehazuje panty. Je to naše dobrosrdečné přežvýkavé slůňátko.

V létě v roce 2008 se naše člověčí smečka rozrostla o druhého syna Matiáska. Z Esterky vyrostla nádherná psí dáma, která by se NEUSTÁLE mazlila. Bohužel v tomto roce nás opustila naše Angie. Sice už nikdy nezaboříme tvář do její voňavé srsti, už nikdy ji nepohladíme, už nikdy nás neoblízne, nikdy nám nepodá pacinku, ale přesto stále žije v naší rodině, je tu stále s námi a nikdy na ni nezapomenene. Angie se určitě musí za bříško popadat, co nám ti naši dvounohé i čtyřnohé dětičky neustále připravují za překvapení. Najednou u nás bylo po Angie tak strašně prázdno a ticho... Radost nám s sebou přivezla samojedí holčička MERCI, která k nám přicestovala v lednu 2009 z Polska z chovatelské stanice Guapass. Moc děkujeme paní Marzeně za Merci!!! Merci je neposedná kupka jehel, je velmi temperamentní, neustále něco škube a trhá, ideálně si rozumí s Xaverem:-) Říkáme jí - ty naše žirafko. Merci dává svou radost ze všeho kolem viditelně najevo. Každou chvíli máme strčený její čumáček v obličeji a pokud si jí náhodou nevšimneme, skočí nám přímo na záda. Je to takový bílá samojedí čertice. Merci tvoří nerozlučnou dvojku s naším posledním přírůstkem, pejskem ze švýcarské chovatelské stanice, jménem CANNY, kterého jsme si přivezli v srpnu 2009. Manželům Andree a Brunovi jsme za Cannyho nesmírně vděčni!!!

Našim samojedům není cizí ani práce v zápřahu. Jde spíše jen o rekreační sportování, běh vedle kola, v zimě tahají saně s dětmi. Také s nimi chodíme na pulling, tahání břemene (rok 2002 - Angie - 3.místo v kat. do 25 kg výkonem 430 kg). V roce 2006 získal Xaver s Laďou 4.místo v kategorii káry a mně se s Xavinem podařilo vykoloběžkovat také 4.místo, a to v konkurenci mužů. Některá štěňátka z naší chovatelské stanice kromě výstav pracují v různých odvětvích tažných sportů. Buck of Yacker pracoval jako leader ve spřežení, Casanova se se svým páníčkem věnují agility, bikejöringu, dog - trekkingu. Fenka Enngi O'Shakira se úspěšně věnuje agility. Také štěňátka po Xaverovi (Cira Naděje snů - Alaska) pracují v zápřahu.

Abychom zdraví a vyrovnanou povahu u našich štěňátek takzvaně "pojistili", pečlivě vybíráme jejich tatínky. Nastávající tatínek nejenže musí být dokonale zdravý, ale musí mít tu správnou samojedí povahu. A ta se nejlépe projeví při našem prvním setkání. Pejsek nesmí být plachý, bojácný či nedůvěřivý. Musí se na nás smát, vrtět ocáskem a být neskonale šťastný, že nás vidí, i když nás vůbec nezná.Těmto našim, pro nás důležitým, kritériím vyhověl finský pejsek Snowmist Charming Clown "Vikke" ze slovenské chovatelské stanice "Yoshi and us" (maj. ing. Janka Fulierová a Mário Žampach) a stal se tatínkem prvního vrhu naší chovatelské stanice. Otcem druhého vrhu se po náročném výběru stal dánský pejsek Cabaka's Yacker of McCoy "Diego" z dánské chovatelské stanice "Cabaka" (chov. a maj. Gitte Morell a Kim Jensen). Tatínkem třetího vrhu byl náš Xaver. V době, kdy jsme vybírali tatínka pro náš čtvrtý vrh, byly štěňátkům z prvního vrhu, vlastně již dospělým samojedům, tři roky. Jelikož se nám velmi líbila jejich kostra, krásně modelovaná hlava a kvalitní odstávající srst, rozhodli jsme se krytí zopakovat. Tatínkem tohoto vrhu se tedy opět stal veselý samojed se super povahou Snowmist Charming Clown. Téhož roku jsme importovali dospělou fenku z Anglie z chovatelské stanice "Smiliesam" (chov. Hazel Fitzgibbon), a jelikož Xaver je také anglický typ, nakryli jsme ji po domluvě s její chovatelkou Xaverem a v červenci se nám narodila naše pátá štěňátka. Pro poslední štěňátka naší Angie jsme vybrali krásného italského pejska jménem Skyper Prince di Casa Kaly z chovatelské stanice "di Casa Kaly" (chov. Giancarlo Mazzucato, maj. Franco Davidoni, Jana Fulierová). I pro naši Esterku jsme ženicha velmi dlouho vybírali. Opět rozhodlo zdraví a povaha a tatínkem Esterčiných štěňátek se stal pejsek Cheers for Azi Yoshi and us ze slovenské chovatelské stanice "Yoshi and us"(chov. Jana Fulierová, maj. Jiří Janků). Druhého tatínka pro Esterčiny štěňátka jsme se rozhodli vybírat v zahraničí. Nakonec jsme si vybrali pejska ze švýcarské chovatelské stanice "Arctic Aivik", tatínka našeho Cannyho.

Samojeda jsme si vybrali pro jeho odvěkou lásku k lidem, pro jeho nikdy nemizící nádherný úsměv a vesele jiskřící oči. Samojed je neúnavný společník, jeho místo je vedle člověka. Bude jej milovat celým svým srdcem, hlídat a chránit a bude mu navždy oddaný. Naše první setkání se samojedem, s Angie, je navždy vryto v našich srdcích a jsme vděčni, že k nám samojed našel cestu a že s ním budeme moci strávit zbytek našeho života. A jen doufáme, že se naše smečka psí smečka brzo rozroste o další přírůstky.