Samojed - otužilý arktický špic

Kdysi jsem si přečetla větu mushera, která na mě velmi zapůsobila. Víc a víc jsem přemýšlela, kde je tedy to pravé a nejlepší místo pro samojeda. V ryze sportovně založené rodině, v rodině vystavovatele, v domku se zahradou či v panelákovém bytě? Možná je pravda, že samojed se dokáže přizpůsobit životu kdekoliv. Ale co je pro něj opravdu to nejlepší? Co pomáhá rozvíjet jeho odolnost, sílu, pružnost, lehkost? Co pomáhá utužovat jeho zdraví a imunitu? Co posiluje jeho myšlení a svobodné rozhodování? Vezmeme všechny uvedené případy, kde všude samojed žije a všichni mají své milované samojedíky jako děti a členy rodiny.
Mé asi úplně první domácí zvířata byly rybičky. Oblíbila jsem si dvě, obrovskou skaláru a velkého sumečka. Byly to takové mé dětičky, sumeček se dal i pohladit, skalára nikoliv. Jejich přirozené prostředí byla voda, ne má dlaň ani postel. Měli jsme kočku. Byla u nás spoustu let, spávala s námi v posteli, měli jsme ji velmi rádi. Dostávala kvalitní stravu, i veškerou potřebnou péči, byla to naše Micka. Poté se někam ztratila. Druhou kočku nám přejelo auto a třetí se také někde ztratila. Možná by bylo řešení zavřít je v bytě a mít je pouze doma na gauči, občas ji vzít na vodítko na procházku…

S blížícím se stěhováním do nového domu se nám splnil sen a přišla k nám naše první samojedka Angie. Velmi jsme si přáli PSA. Psa, který bude běhat po zahradě, psa, který nám bude oblizovat tváře a těšit se z naší přítomnosti, psa, který s námi bude chodit na procházky, psa, který bude mít radost z pohybu, bude chytrý, inteligentní, učenlivý a zdravý. Angie jsme si dovezli v zimě, byl sníh a mráz, měla 7,5 týdne. A samozřejmě se v nás probudily rodičovské city, co když jí je venku zima, co když se nachladí atd. Angie měla ráda společnost, avšak vždy nám jasně ukázala, kde je její místo, ne v posteli, ne ve vytopeném pokoji, ale venku, ve sněhu, v přirozeném prostředí pro psa tím spíše pro samojeda. Přišla se s námi pomazlit, ale pak šup šup ven a měla pravdu. Když jsme viděli, jak v místnosti hlasitě dýchá, stále pije, hledá chladné místo, vypadá spíše unaveně a ospale, než šťastně, souhlasili jsme s ní i my, že severské plemeno opravdu patří ven.

Dnešní doba s sebou nese i to, že lidé touží po samojedovi, byť nemají zahradu či výběh. Samojed si časem na bytové podmínky snad dokáže přivyknout… Naučí se v klidu ležet, občas se přesune z obýváku do ložnice, naučí se pravidelnému venčení i umývání tlapek. Pokud bychom však chov stavěli pouze na těchto "domácích" samojedících, asi bychom se za pár generací dočkali místo temperamentního, poskakujícího a veselého společníka, plyšovou bílou hračku splňující kritéria těch lidí, kteří si samojeda vzali pro jeho krásu, a kteří nerespektují jeho povahové vlastnosti. Procházky bytového samojeda by neměly být jen za panelák se vyčůrat. Denní procházková dávka by měla být 10 i více km, nejlépe na longovém nebo samonavíjecím vodítku, kdy má samojedík možnost pobíhat okolo svého páníčka, očichávat okolí a značkovat. Ideální jsou procházky na měkkém podkladu, v lese či na louce. Výborným místem pro rozvoj samojedí "psychiky" jsou různá cvičiště. Samojed potřebuje prostor k rozvíjení myšlení, tak jako dítě. Čím více podnětů je kolem něj, tím více je pozornější a vnímavější a nestane se z něj jen znuděná chlupatá koule se smutnýma očima.

Samojed potřebuje společnost, ideální je psí společnost, avšak šťastný je samozřejmě i v přítomnosti lidí. Toto si není možné vykládat způsobem, čím více času stráví samojed zavřený v bytě, tím je šťastnější, protože je blízko svého páníčka. Určitě, pokud samík ztloustne a zleniví, což je opět chyba páníčka, jeho nejmilejším životním prostředím bude gauč nebo postel.
Samojed žil v prostředí, kde venkovní teploty klesaly pod -30°C a ani teplota v iglú se dlouhodobě nepohybovala nad bodem mrazu. To bylo jeho přirozené životní prostředí. Zahříval děti. Dnes se bohužel spousta majitelů v zimě snaží zahřívat samojedy a strachuje se, aby neumrzli. Až se v budoucnosti začne samojed při průměrných zimních teplotách v našich zeměpisných šířkách třást zimou a kňučet u dveří, bude asi s chovem něco v nepořádku.