Samojed - polštář, rohožka nebo anděl s ďáblem v těle?

Občas procházím všechny, kterých jsme se zúčastnili, výstavy, závody, a tak mě napadá soutěž s názvem "Co všechno náš samojed sežral?" (omlouvám se za ten výraz, ale momentálně se mi vybavuje jen slabé procento toho, co sežrali a o jídle nebo jedení se rozhodně mluvit nedá) nebo "Nejzajímavější obsah samojedího žaludku" a asi ve finále bych soutěž nazvala "Čí páníček toho nejvíc snese!"

Pro začátek bych mohla dát motivaci. Žaludky bělouškům sice nerentgenujeme, ale při mizení věcí a následně sbírání boboušů po zahradě v tom máme naprosto jasno!

Nebudu začínat věcmi, jako je okusování stromků, pojídání dřeva nejlépe ztrouchnivělého porostlého houbami, okusování šlapek u kola, sedátek (v létě jich u nás padlo 7!!! to máme jen 2 kola!!!), blatníků… to všechno je naprosto normální a pokud to Váš samojed nedělá, tak je divný anebo celodenně zavřený v kotci nebo někde ve výběhu nebo vycapený na gauči. Ale je pravda, že i doma se toho dá zničit požehnaně, že jo, vy naši miláčkové a drahouškové!!!???

Letos nás venkovní výzdoba stála 4 náhradní světýlka, což Rose ještě zakončila rozkousaným káblem na elektriku (několik rozdvojek již poničila dříve, to ani zmiňovat nebudu). Ona je nezničitelná, takže se ani nezatěžuji si dělat starosti, co kdyby tam byl proud. U nás neřešíme okousané zapomenuté nářadí nebo hračky, minule sfutrovala násadu od kladiva… jen mě překvapilo, že nechala ten kovový konec.

Dát našim bělouškům pelíšky, deky nebo snad hračky znamená vzít si za 1 hodinu kyblík a sbírat rozcupované zbytky… takže naše Pětka se baví starým vyřazeným oblečením, různě zauzlovaným do sebe. Na hraní dostávají plastové kyblíky nebo velké krabice, s čímž se ohromně běhá kolem domku! Smetáky, metly, lopatky, dětské hračky všeho druhu, ohryzaná trampolína… neřešíme… nebo spíš řešíme, ale nevyřešíme! Nejraději mají haluze, polena a rohožky, z těch už bychom měli slušnou výstavu. No a jak výborně se našim ušatým torpédům lítá s ubrusem na hlavě po celé zahradě! To vědí jen naši samoušci a sousedi! Několik let zpátky pobíhali po zahradě s podprsenkami, proto již věším prádlo na balkóně.

Vytahané stromečky z květináčů a kořeny vytřepané a zkrácené tak důkladně, že na další život už nemají šanci ani když jsou bělouši chyceni při činu a stromek opětovně zasazen. A k tomu samozřejmě patří i vyhrabaná hlína z květináče… ono totiž na dně přes půl metru hlubokého květináče je vždy něco zajímavého! Zajímavě se pak i hlína vyhrabuje z vymývané dlažby. Ideální je vyhrabat květináč v noci, což je nezjistitelné a přijít na to ráno, kdy je hlína do dlažby jaksepatří "vmrznutá" a zaťapkaná. Xaverovi prošlo útrobami za 12 let života vše možné i nemožné od plastu nejrůznější tvrdosti a špičatosti, molitanu, provazů, textilu… kolíčky na prádlo, co mi spadnou z balkonu polyká na počkání… a vše vždy vyšlo předkem nebo zadkem ven. To jen potvrzuje účinnost jehlového reflexu žaludku a střev u psů. Laicky řečeno, když si pes stěny žaludku, střev a celkově i peristaltiku vycvičí hned od mládí, reflex nabude na síle a je jen minimální riziko, že by se zažívací ústrojí nevypořádalo s ostrými či jinými nežádoucími předměty.

Posledním kouskem Rose byl Infadolan, pro neznalé mast na hojení ran v kovové tubě. A jestli si někteří myslí, že si snad dala práci mast vymačkat, jsou vysoce na omylu, sežrala ji i s tubou… a paradoxně náš plastožrout nechal jen vršek z umělé hmoty a kousek tuby, na kterém byl našroubován, abych jako viděla, že fakt nemá smysl tu tubu hledat. Říkáte si, že se jí mohlo něco stát… myslím, že i stalo… pak hodinu lítala kolem domku, skákala po ostatních, štěkala jako zběsilá, rozházela hromadu se dřevem…anebo nestalo? Vlastně… vždyť toto je její normální chování… Manžel s ní chtěl jet dokonce starostlivě na veterinu, což mě velmi příjemně dojalo, jelikož od něj má Rose za své skopičiny celkem často u dveří nachystaný sbalený kufr zpět do Švýcarska.

No prostě samouškové jsou nejlepší!!!! Miluji jejich temperament, schopnost přemýšlet, rozhodovat se. Jejich vynalézavost nezná mezí, jejich výmluvná gesta nemají hranice, pokud k tomu tedy mají prostor a vhodné "životní prostředí". Lotrovinám a samojedíkům zdar!!!