Pink

Pink zůstala doslova jako poslední, vlastně si ji ani nikdo nevybral. Věděli jsme, že časově i finančně zvládneme i 6 samojedíků, a tak hned z prvního vrhu naší Mikee jsme tak nějak citově věděli, že toto čunče zůstane doma. Byla věčně od bláta, věčně se někde cákala ve vodě. Vypadá to, že se "zůstávání" u nás stane tradicí. Vlastně i naše druhá fenka Beauty u nás zůstala jako poslední, tak jako Mikee. Naše prasátko Pink se měla opravdu narodit jako čuňátko, od útlého věku se udržovala v tmavé barvě a zřejmě i to byl asi důvod, že ji nikdo z nových páníčků nechtěl. Pink je úžasná, nespoutaná a divoká. Je neskutečně temperamentní, na procházkách vydrží běhat tryskem po polích aniž by se nějak unavila. Paradoxně přesně ví, kdy zvolnit a při návštěvách Domova seniorů, kam pravidelně chodíme, dokáže být něžná a přítulná. Pro Pink byla dlouhou dobu priorita její smečka, lidskou smečku, tedy mne, měla pouze na krmení a odměňování. Dokonce po mamce Mikee zdědila vlastnost "zásadně neoblizovat na tvář", které se však postupně s věkem vzdala a dneska sice neoblizuje a neslintá jako tatík Canny, ale doslova něžně líbá na ústa♥