Občas procházím všechny, kterých jsme se zúčastnili, výstavy, závody, a tak mě napadá soutěž s názvem "Co všechno náš samojed sežral?" (omlouvám se za ten výraz, ale momentálně se mi vybavuje jen slabé procento toho, co sežrali a o jídle nebo jedení se rozhodně mluvit nedá) nebo "Nejzajímavější obsah samojedího žaludku" a asi ve finále bych soutěž...
Jaký je život se samojedy všichni z nás poznají. Jsou to milí, milující, inteligentní, krásní pejskové. Dlouholetí majitelé vědí, že samojedi jsou i rozmazlení, vychytralí až vyčůraní a jejich bělostná srst se během krátké chvíle v daném prostředí dokáže proměnit na černohnědý blíže neidentifikovatelný materiál, v lepším případě zdobený bodláčím a...
Kdysi jsem si přečetla větu mushera, která na mě velmi zapůsobila. Víc a víc jsem přemýšlela, kde je tedy to pravé a nejlepší místo pro samojeda. V ryze sportovně založené rodině, v rodině vystavovatele, v domku se zahradou či v panelákovém bytě? Možná je pravda, že samojed se dokáže přizpůsobit životu kdekoliv. Ale co je pro něj opravdu to...
Našim mazlíčkům odpustíme cokoliv. Rozkousané boty, v případě našich samíků "sežrané" boty; vyhrabané díry, v našem případě vojenské zákopy; okousané stromky, v našem případě kompletně sklizenou úrodu ovoce; v současnosti, co k nám přibyla Merci, jsou to rozkousané plastové květináče - všechny, rozkousané ručky u jízdního kola včetně sedadla a...
V minulém zpravodaji jsem si dobře početl. Mohu konstatovat, že jako plemeno samojed rozhodně nevymřeme. Lidi jsou z nás hotoví, mají nás rádi a myslí si, jak zvládají naši výchovu. A my jim to samozřejmě nevymlouváme. Jsem se ani nepředstavil, jmenuji se Canny a je nás na zahradě pět samojedíků. Vlastně už čtyři, Beautyška odešla do nebíčka za...